V sobotu 25. května se družina Zajíců vydala zužitkovat postup z okresního kola ZVaS. Registrace byla nahnutá, jelikož nám kartami zamíchaly neštovice a jiné drobnosti. Nakonec bylo Zajíců 5, což byl minimální počet pro sestavení hlídky. 
Krajské kolo pořádali skauti z Líbeznic. Zázemí závodu bylo v areálu bývalé sokolovny v Měšicích. Trať závodu vedla směrem na Mratín, Sluhy a obloukem na Hovorčovice přes zámecký park zpět. Přes poledne to byla celkem výheň a některým dětem docházela energie na úkoly. Organizační tým věnoval přípravě závodu na motivy Pána Prstenů opravdu hodně práce a vše dopadlo skvěle.
Nejoblíbenější stanoviště určitě byly: Krizová situace, Dopravní hřiště, Práce s mapou. Nejméně oblíbené byly naopak hlavolamy, (přemýšlení některým dělalo opravdu problém). Moc pěkně ztvárněné bylo stanoviště Práce s mapou, kde se dost hlaviček zapotilo nad mapou okolí. Zdravověda, to je kapitola sama pro sebe, ale pojatá byla kompromisně akorát. Figuranti předstírali zranění důvěrně, ale soutěžící zbytečně nestrašili a mohli v klidu dát hlavy dohromady a ošetřit zraněné. Určitě ne podceňované stanoviště Získání informací dalo všem dost zabrat, kdy trpěliví rozhodčí vše správně vysvětlili a pak spravedlivě posoudili. 
Mě jako doprovodu se závod moc líbil. Klukům také. Jediná malá piha na kráse byla, že chyběla nějaká řízená aktivita po doběhnutí. Ale věřím, že na to opravdu nikdo neměl kapacity. Rozhodčí a ostatní činovníci by se na stanovištích opravdu nejradši rozdali, o perfektních kostýmech nemluvě.
Nezbývá než jen celému týmu poděkovat a smeknout.
Napsal Mates
Na začátku června se svého krajského kola ZVaS zúčastnila i družina Lišek. Místem konání byly Dolní Břežany. Protože doprava na místo pomocí MHD byla celkem komplikovaná, požádali jsme o pomoc rodiče s auty. Celý závod byl tematicky laděn do období Keltů. Organizátoři si pro nás připravili 10 různých stanovišť. Děvčatům se nejvíce líbila zdravověda, ze které měly před závodem velké obavy. Další oblíbené stanoviště bylo doprava, poznávání přírody, fyzická zdatnost a kuchařské dovednosti. Nejméně se děvčatům dařilo při vyhledávání informací a na stanovišti Já ve společnosti. Po doběhnutí do cíle na nás čekal oběd v nedaleké restauraci, po kterém nesměla chybět zmrzlina. Byly jsme rády, že jsme startovaly hned na začátku a po obědě už pak měly jen volno a prostor na hry s děvčaty z jiných družin. Celý den byl ukončený rychlým závěrečným nástupem. Celý závod jsme si moc užily a plné zážitků jsme pak odjížděly večer domů.
Napsala Léňa