Napsal Brouk

V letošním roce jsme si pro naše letní táborová dobrodružství vybrali nové tábořiště v Nekoři, které nám poskytli skauti z České Třebové. Tábořiště se nachází v Pardubickém kraji pod přehradou Pastviny, přímo u Divoké Orlice. Jelikož je nás ve středisku již mnoho, rozdělili jsme tábor na dva odlišné turnusy. V týdnu 1.-8.8. tábořila mladší část střediska (Benjamínci, Surikaty, Draci a Lišky), v dalším týdnu je vystřídali starší Zajíci, Dinosauři a Koťata.

Tábořiště bylo pěkné, mělo i své nedostatky, ale určitě se sem rádi někdy vrátíme. Divoká Orlice protékající přímo vedle stanů byla sice chladnější, ale v letošních vedrech přinesla skvělé osvěžení. Dováděli jsme v ní každý den. Majitelé tábořiště nám zapůjčili i kanoe, které byly další možností pro zábavu. Voda do tábořiště nebyla přivedená, proto jsme každý den museli několikrát vyrazit s kárkou k nedaleké pile a sami si ji dovézt. Záchody byli trochu méně komfortní, ale díky naší vynalézavosti jsme si je trochu upravili a sloužili dobře. Jeden mladší účastník dokonce pronesl větu: „Tábor je o přežití.“

Píše se sobota 8. srpna a na tábořišti v Nekoři začíná druhý týden dobrodružství kosteleckých skautů. Děti ráno nasedli v Kostelci do autobusu. Autobus je ale záměrně vysadil o pár kilometrů jinde, a proto museli nasadit své batohy na záda a zdolat kus cesty pěšky. Na tábořišti se nestihli potkat s mladšími družinami. Očekávali je tam ale již Brouk, Mimoň a Červ, kteří na tábořišti byli o pár dcnů dříve, aby si připravili věci na program.

Celým táborem nás doprovázela hra na téma: Krádež diamantů.  Díky důmyslným vyšetřovacím metodám se nakonec podařilo zloděje dopadnout. I my jsme na tábořišti odolávali vysokým teplotám díky koupání v Divoké Orlici, tréninkem jízdy na kanoích nebo stavěním hráze.

Nové tábořiště nám nabídlo mnoho možností k výletům, kterých jsme stihli celkem dost. Navštívili jsme Letohrad, Žamberk, vodní nádrž Pastviny a rozhledny Amálka,  Marjánka a Křížová Hora. Na poslední zmíněné rozhledně jsme také přespali při puťáku.

Na konci tábora nás čekal ještě slibový oheň, u kterého svůj slib složilo celkem 6 táborníků.

Tradičně jsme i tábořiště po sobě zbourali a uklidili.  Na tohle místo se určitě ještě podíváme.

Napsali Mates a Léňa

Další den ráno jsme se nečekaně probudili už ve 4:00, protože v důsledku venkovního deště začala zdánlivě spolehlivá střecha na některých místech propouštět vodu. Tudíž jsme museli urychleně odklidit věci na které pršelo, převléct se do suchého oblečení a vyčkat až déšť ustane. Zhruba v 5:10 již bylo po dešti a my mohli vyrazit. Morálka sice trochu kolísala, ale nenechali jsme se odradit od našeho cíle (nejsevernější bod ČR), u kterého jsme se vyfotili. Dále jsme pokračovali směrem k nejbližší civilizaci do obce Lobendava, kde jsme v obchodě doplnili proviant a ještě k tomu jsme navíc vyfasovali od hodné paní prodavačky každý tatranku zdarma (prý od cesty). Po občerstvení a odpočinku jsme se ubírali směrem k nádraží. Během cesty nám ale vyhládlo a již se blížila dvanáctá hodina, takže jsme našli vhodné místo, rozdělali přenosný gril a něco dobrého si ugrilovali. Byl to chutný oběd, po kterém jsme místo uvedli do původního stavu a došli na nástupiště vyčkat příjezdu vlaku. Po celou dobu nám od rána svítilo slunce, které vysušilo naše mokré karimatky a ty věci co nevyschly, tak jsme usušili na rozpálených kovových lavičkách u nástupiště. Dále nás již čekala jen cesta vlakem zpět.

Suma sumárum jsme ušli celkem 26 km a všichni si výlet moc užili, a to i přes naše překvapivé probuzení. Nebyli bychom to skauti, kdybychom se k problémům nedokázali postavit čelem a vervou sobě vlastní, koneckonců vždyť to je vlastně to dobrodružství.

Za družinu zajíců napsal Jan Rosický

Napsal Brouk

Kostelecké skauty reprezentovaly družiny Zajíců, Lišek, Draků, Surikat a Benjamínků. Děti soutěžily v jednotlivých disciplínách jako je hod na koš, běh na 333 nebo 666 m, skok do dálky, opičí dráha, člunkový běh, skákání přes švihadlo. Nejzábavnější hra, ale byla týmová. Soutěž se jmenovala Kin-ball a mnozí ji hráli poprvé. Cílem bylo chytit obří míč, když Vás vyzvalo jiné družstvo a tím získat body. 

V mezidobí, kdy se sčítaly body a časy, nebo když už děti měly splněno, využily obě velké tělocvičny ke skákání, lezení, běhání, házení míče atd. Při jednotlivých disciplínách bylo vidět, že některé děti sportují pravidelně. Přesto ostatní děti to nevzdávaly a bojovaly až do konce. Cílem her bylo, aby děti byly v pohybu, naučily se spolupracovat v týmu a když už nemohly, tak aby našli ještě zbytek sil, což se povedlo. 

A jak to celé dopadlo? Všechny naše družiny se umístily na pěkných druhých nebo třetích místech. Někteří jednotlivci si došli pro diplom i v jednotlivých disciplínách. 

E.J. 

V sobotu ráno děti vstávaly brzy a vyrazily na procházku do obchodu pro snídani. Po snídani nás čekala šipkovaná trasa přes Labe, kterou připravil oddíl Draků. Dětem se podařilo rozluštit všechny indicie a úspěšně dojít do cíle. Po návratu se pustily do příprav oběda – na jídelníčku byla výborná domácí bramborová polévka a řízky s bramborem, které si vařily samy.

Odpolední program byl pestrý a zábavný. Vyzkoušeli jsme si lukostřelbu, hráli venkovní hry a ti nejmladší se chopili přípravy svačiny. Výsledkem byly sladcí šneci z listového těsta, kteří chutnali naprosto skvěle. Rozloučili jsme se kolem čtvrté hodiny odpoledne, unavení, ale plní krásných zážitků.

Napsala Míša

Letos okresní kolo Svojsíkova závodu proběhlo v Kostelci nad Labem, a to v sobotu 29.3.2025, s tématickým rámcem „Cesta do pravěku“. Počasí nám přálo jako obvykle – od rána bylo nebe ocelové, před zahájením soutěže lehce sprchlo a celý den foukal krásný svěží vítr. Závodníci a kormidelníci vítr ocenili zejména při přeplouvání Labe na pramicích v Zárybech na „náplavce“, kdy málo početné družinky musely opravdu hodně a svižně pádlovat. Pro zkušené kormidelníky, kteří pak sami převáželi pramici přes Labe zpět pro další závodníky to byl černý sen. A vězte, že museli takto bojovat s nepřízní větru 17x. Vítr prázdnou loď dokázal stáhnout až 80 m po proudu, takže o dobrodružství a vzrušení nouze nebyla. Naše závody jsou o znalostech, schopnosti organizovat, ale hodně i o houževnatosti a disciplíně týmů, a počasí zpravidla houževnatost a disciplínu umí pěkně prověřit.

Závodu se zúčastnilo celkem 17 týmů z celého našeho mělnického okresu, a čas, který děti na trati strávily pohybem byl okolo 7-8 hodin. Trasa se vinula po obou březích Labe mezi Kostelcem a Zárybami,  a děti se setkali s takovými situacemi jako: „Napadená Expedice“ (velmi náročná zkouška jak ošetřit zraněné děti pod časovým tlakem, rozhodnout, které dítě mají zachránit jako první, kdo má nejvyšší šance na přežití, doplněno pěkně namaskovanými zraněnými pacienty), „Vzpomínky na kameni“ (vymyslet svůj příběh a ten namalovat), „Hladový kotel“ (poradit si ohněm a naplnit hladové žaludky), „Osvobození T-rexe“, po cestě jako „Sběrači a lovci“ si zapamatovat množství předmětů a to vč. detailů, „Vyschlá šamanka“, „Znalosti kmene“ (všeobecné znalosti) a mnoho dalších. Celý závod je rozdělen do celků, kdy některé úkoly plní jednotlivci, na některých úkolech musejí děti aktivně spolupracovat.

Z kosteleckého střediska závodily 3 týmy, a to družina Koťat, Dinosaurů a Zajíců (Zajíci patřili jednoznačně k nejmladším účastníkům). Celkové umístění týmů skončilo následovně: Koťata 13.místo, Dinousauři 15. místo a Zajíci 16.místo.

Závody proběhly bez větších problémů, na jejich organizaci se podílely týmy každého skautského střediska v okrese Mělník. Je to vždy velmi náročná akce, na jejíž přípravě se pracuje celý rok a je na ni třeba spoustu dobrovolníků. Odměnou je, když se závody vydaří, vše klapne, jak má a děti si závod opravdu užijí. Hezké umístění zpravidla bývá jen třešničkou na dortu. To hlavní – zábava a dobrodružství je na trati. Cesta do pravěku byla, i podle zpětné vazby od dětí, úspěšná.

Sepsala Máťa Str.

               Další den, v sobotu ráno jsme vstali a začali uklízet a mýt nádobí. V 9 hodin ráno přijeli
rodiče a jeli jsme domů.

Zapsal Jan Rosický.

Počasí letošnímu táboru přálo a déšť nám táborový program téměř nepokazil. Naopak jsme museli odolávat velkým teplům, takže nesměla chybět každodenní koupačka v potoce. I přesto jsme zvládli několik výletů – splutí Sázavy na raftech, výlet na koupaliště v Divišově, výlet do ParaZOO ve Vlašimi, prohlídku Sázavského kláštera a dva puťáky.

Na letošním táboře jsme se snažili děti více zapojit i do kuchyně – každý si mazal rohlíky na snídani sám, služba umývala velké hrnce z kuchyně po obědě, družiny postupně připravovaly studenou večeři pro všechny táborníky…. Nechybělo ani plnění různých skautských odborek, stezek a výzev (např. pro mladší tři kapky rosy, tři bílé tesáky či pro starší noční bdění), sportovní hry nebo výroba mýdel a náramků z paracordu. I v letošním roce se několik dětí připravovalo na svůj slib, díky rozdělení tábora proběhly slibové ohně dokonce dva. Každý den se večer zpívalo u táborového ohně. V prvním týdnu také všichni táborníci vč. roverů prošly tréninkem sebeobrany.

Ve druhém týdnu jsme měli jednodenní návštěvu. Přijel k nám skautský kouzelník jménem Harry, který nám připravil velmi zajímavý celodenní program. Děti nejprve shlédly jeho kouzelnické vystoupení a následně je učil kouzlit s gumičkami a s kartami.

Protože jsme letos byli opět posledními táborníky na tábořišti v Drahňovicích, podíleli jsme se opět na bourání všech stanů. Následně jsme si sbalili svačinu na cestu a vydali se opět na objednaný autobus do Třemošnice. Po letošním táboře plném nových zážitků a zkušeností se nám bude jistě brzy stýskat a už teď se těšíme, co pro nás vedoucí připraví na příští rok.

Léňa