Putting golfové hřiště je součástí Resortu Svět. Hřiště je vlastně minigolf na zelené trávě, které se skládá z 18 stanovišť. Každé hřiště má na výběr dvě jamky s různou obtížností. Nejvíce náročná byla hřiště do svahu. Na začátku hry jsme potřebovaly hodně pokusů, než jsme se strefily do jamky, ale čím jsme se blížily k poslednímu hřišti, naše technika se zdokonalovala a údery byly přesnější.

Když jsme dohrály, šly jsme si zaskákat na velké venkovní trampolíně a prohlédnout si zookoutek.

Druhou část našeho výletu jsme měly zpestřenou pěším návratem z Neratovic do Kostelce na levém břehu Labe.

Lišky

Napsal Brouk

V pátek 2.10. jsme nasedli do vlaku směr Turnov. Do Sedmihorek nás přiblížil autobus a pěšky do kempu jsme dorazili v 18:00. Přesně po 5 minutách přijela i Ivča se zásobovacím autem a dovezla nám jídlo. Po zabydlení a večeři jsme se vydali na krátkou procházku s baterkami. Šli jsme se podívat k penzionu Podháj, kde začíná několik turistických tras do skal. Večer jsme hráli hry a dali si teplý čaj. Pak jsme už konečně zalehli do postelí a na usínání nám posloužily “Pohádky pro neposlušné děti a jejich starostlivé rodiče”.

Hned ráno jsme usmažili kuřecí řízky, připravili svačiny a vyrazili na skalní reliéfy u Kopicova statku. Cestou jsme navštívili Janovu vyhlídku s malebnou podívanou. Zde jsme totiž viděli odvážnou horolezkyni, která chodila po slackline z vrcholu jedné skály na druhou. Po návštěvě skalních reliéfů, jsme dali krátkou pauzu na hradu Valdštejn. Zde jsme potkali družinu Draků, kteří se vydali na jednodenní výlet také do Českého ráje. Po cestě zpět do kempu, jsme u turistického penzionu Podháj potkali další kosteleckou partu, tentokrát vodáky, kteří tam byli ubytováni. Chvíli jsme si popovídali, zatímco Surikaty jedly zmrzlinu. Po návratu do kempu využily děti brusírny kamenů. Od 16 hodin nás čekala dětská herna Mlýn. Skluzavky a 12 metrů vysoký prolézací hrad. Po večeři a hygieně následovaly opět pohádky.

Ráno v neděli jsme po snídani společně uklidili, připravili jídlo na cestu domů a holky stihly ještě kreslit na kameny a také jim jeden pán vypálil vlastní motiv laserem na kámen. Poté jsme se vydali domů. Vlakem do Turnova, pak na dětské hřiště zkrátit čekání na náhradní autobus do Mladé Boleslavi a nakonec vlakem do Neratovic. Víkendová akce se vydařila. Kemp Sedmihorky je nejlepší vstupní brána pro výlety do skal. Pro mě a celou mojí rodinu je to již srdeční záležitost a tak jsem chtěl dopřát skvělé zážitky i dětem ve skautu.

Napsal Mišák

Cílem naší cesty byly reliéfy u Kopicova statku, které v první polovině 20. století vytvořil lidový umělec Vojtěch Kopic. Inspiraci tehdy hledal ve starých bájích a pověstech a v historii českých zemí. Ve skalách jsme objevili Horymíra se Šemíkem, Mistra Jana Husa, sv. Cyrila a Metoděje, Karla IV., prezidenta Masaryka a spoustu dalších postav a také zvířat. Cestou jsme stihli navštívit i hrad Valdštejn, kde si holky a kluci nakoupili suvenýry a turistické vizitky. Na Valdštejně jsme potkali i družinu Surikat, která trávila víkend v Sedmihorkách.

Cestou zpět jsme hráli hry, trénovali orientaci a hledali skleněné korálky. Draci objevili Skálu všech dětí a hned na ní zkusili vyšplhat. Do skály je vytesaný hraniční kříž. Opodál se nachází jeskyně Skalní sklep, která také stála za prozkoumání. Pak nás už čekal výlukový autobus. Cesta domů nám rychle uběhla a než jsme se nadáli, byli jsme doma.

Za družinu Draků napsal Vlček

S dětmi jsme vyrazili na okruh, kde jsme potkali různé druhy dinosaurů, kteří se dokonce i hýbali. Dozvěděli jsme se jejich názvy, původ a další informace o jejich existenci. Po okruhu zde byl pro děti připravený nafukovací hrad a prolézačky, které Benjamínky zaujaly.

Díky krásnému počasí jsme si zakoupili suvenýry a nanuky a zhlédli jsme také robodinosaura. Zpáteční cesta nám utekla rychle a děti si výlet velmi užily.

Míša

V letošním roce jsme si pro naše letní táborová dobrodružství vybrali nové tábořiště v Nekoři, které nám poskytli skauti z České Třebové. Tábořiště se nachází v Pardubickém kraji pod přehradou Pastviny, přímo u Divoké Orlice. Jelikož je nás ve středisku již mnoho, rozdělili jsme tábor na dva odlišné turnusy. V týdnu 1.-8.8. tábořila mladší část střediska (Benjamínci, Surikaty, Draci a Lišky), v dalším týdnu je vystřídali starší Zajíci, Dinosauři a Koťata.

Tábořiště bylo pěkné, mělo i své nedostatky, ale určitě se sem rádi někdy vrátíme. Divoká Orlice protékající přímo vedle stanů byla sice chladnější, ale v letošních vedrech přinesla skvělé osvěžení. Dováděli jsme v ní každý den. Majitelé tábořiště nám zapůjčili i kanoe, které byly další možností pro zábavu. Voda do tábořiště nebyla přivedená, proto jsme každý den museli několikrát vyrazit s kárkou k nedaleké pile a sami si ji dovézt. Záchody byli trochu méně komfortní, ale díky naší vynalézavosti jsme si je trochu upravili a sloužili dobře. Jeden mladší účastník dokonce pronesl větu: „Tábor je o přežití.“

Píše se sobota 8. srpna a na tábořišti v Nekoři začíná druhý týden dobrodružství kosteleckých skautů. Děti ráno nasedli v Kostelci do autobusu. Autobus je ale záměrně vysadil o pár kilometrů jinde, a proto museli nasadit své batohy na záda a zdolat kus cesty pěšky. Na tábořišti se nestihli potkat s mladšími družinami. Očekávali je tam ale již Brouk, Mimoň a Červ, kteří na tábořišti byli o pár dcnů dříve, aby si připravili věci na program.

Celým táborem nás doprovázela hra na téma: Krádež diamantů.  Díky důmyslným vyšetřovacím metodám se nakonec podařilo zloděje dopadnout. I my jsme na tábořišti odolávali vysokým teplotám díky koupání v Divoké Orlici, tréninkem jízdy na kanoích nebo stavěním hráze.

Nové tábořiště nám nabídlo mnoho možností k výletům, kterých jsme stihli celkem dost. Navštívili jsme Letohrad, Žamberk, vodní nádrž Pastviny a rozhledny Amálka,  Marjánka a Křížová Hora. Na poslední zmíněné rozhledně jsme také přespali při puťáku.

Na konci tábora nás čekal ještě slibový oheň, u kterého svůj slib složilo celkem 6 táborníků.

Tradičně jsme i tábořiště po sobě zbourali a uklidili.  Na tohle místo se určitě ještě podíváme.

Napsali Mates a Léňa

V letošním roce jsme si pro naše letní táborová dobrodružství vybrali nové tábořiště v Nekoři, které nám poskytli skauti z České Třebové. Tábořiště se nachází v Pardubickém kraji pod přehradou Pastviny, přímo u Divoké Orlice. Jelikož je nás ve středisku již mnoho, rozdělili jsme tábor na dva odlišné turnusy. V týdnu 1.-8.8. tábořila mladší část střediska (Benjamínci, Surikaty, Draci a Lišky), v dalším týdnu je vystřídali starší Zajíci, Dinosauři a Koťata.

Tábořiště bylo pěkné, mělo i své nedostatky, ale určitě se sem rádi někdy vrátíme. Divoká Orlice protékající přímo vedle stanů byla sice chladnější, ale v letošních vedrech přinesla skvělé osvěžení. Dováděli jsme v ní každý den. Majitelé tábořiště nám zapůjčili i kanoe, které byly další možností pro zábavu. Voda do tábořiště nebyla přivedená, proto jsme každý den museli několikrát vyrazit s kárkou k nedaleké pile a sami si ji dovézt. Záchody byli trochu méně komfortní, ale díky naší vynalézavosti jsme si je trochu upravili a sloužili dobře. Jeden mladší účastník dokonce pronesl větu: „Tábor je o přežití.“

Nyní se již můžete začíst do našich táborových dobrodružství:

První skupinu na místo dovezl autobus, od kterého jsme pokračovali pěšky z obce přes louku k tábořišti. Po zabydlení se Surikaty vydaly na první obchůzku na hráz velké pastvinské přehrady vytipovat nějakou pláž (na kterou stejně nedošlo, protože osvěžení v řece bylo blíže). Zbylé družiny se na hráz vydaly dalších dnech. Všichni tak mohli obdivovat obrovské kapry a další druhy ryb vyhřívající se u hladiny nad betonovým dílem.

Druhý den bylo chladnější počasí, a tak Surikaty a Benjamínci navštívili Letohrad. Na programu bylo Muzeum řemesel, cukrárna a zámecký park. V parku mohly děti vidět malé akvárium a také voliéru s papoušky. Poté nás čekala cesta busem do obce Pastviny a 4 km jsme šli po svých zpátky do tábora, akorát na večeři. Lišky si plnily bobříky, byla koupačka a Draci si začali plnit Tři bílé tesáky. Putovali krajinou pomocí mapy bez rady vedoucích. Do Letohradu se vydaly i Lišky poslední táborový den.

Další dny bylo opravdu veliké horko, proto jsme hrály hry s vodou, koupaly se, jezdili v proudu na nafukovacích matracích a na řadu se dostaly také zapůjčené kánoe, které poskytovaly skvělou zábavu všem dětem. Děkujeme Filipovi, který nám ukázal základní výcvik na vodě. Nechybělo ani tahání lodí proti proudu pomocí lana, které bylo často náročnější než samotné pádlování. V těchto dnech Draci pokračovali plněním dalšího tesáku – být sami v lese několik hodin. Také se držely oblíbené bobříky mlčení, které během tábora splnilo několik dětí. Nezapomínaly jsme ani na rukodělné činnosti, jako je výroba lapačů snů, pletení z paracordu či malování na kamínky. Poznávali jsme přírodu jak u vody (zkoumání bezobratlých živočichů pomocí síťky a lupy), tak i v lese (např. stavba domečků pro skřítky, hry v lese). V programu byla také jedna noční hra. Děti dobývaly tábořiště a chytali je tři obránci.

Během celého týdne se také družiny prostřídaly jak ve službě v táboře, tak ve vlajkové četě a nočních hlídkách. Pro pitnou vodu se chodilo asi 400 metrů s barely a kárkou. Také jsme zvládli k jedné večeři si udělat pizzu v malé peci a byla opravdu skvělá. Děti se zapojily do tvarování těsta a zdobení ingrediencemi. Několik dětí také stihlo dokončit své odborky. Ve středu nás v noci zastihla opravdu silná bouřka, která byla hodně hlučná. Déšť pokračoval až do rána, ale nebyl tak intenzivní.

Poslední táborový den byl ve znamení příprav na závěrečný slibový oheň. Lišky nařezaly klády na jednotlivá patra, ostatní družiny šly pro malé smrkové větvičky. Palivci si vyrobili pochodně z chroští a březové kůry. Večer už nás pak čekal slavnostní nástup se státní vlajkou u slibového ohně. Za zvuku písně „Červená se line záře“ se nechal oheň rozhořet. Poté vedoucí postupně odvedli každého slibujícího ke složení slibu vlčat a světlušek. Slib složilo celkem pět dětí. Součástí tohoto rituálu je také zpěv skautské hymny. K ohni se pak znovu smí až poté, co se pagoda rozpadne, a večer pak pokračuje jako klasický večerní táborák s kytarou a ukulele.

V sobotu už nás čekalo balení spacáků, karimatek a zavazadel a cesta na autobus, který dovezl šťastné děti zpátky k rodičům. Děkujeme skvělému týmu v kuchyni, zdravotnici (a taky vedoucí v jedné osobě) a našemu zásobovači, který denně dojížděl pro čerstvé pečivo a suroviny do kuchyně. Díky tomu se ostatní vedoucí mohli naplno věnovat dětem. Děkujeme také všem vedoucím za jejich čas a energii a rodičům za důvěru. Tábor utekl rychleji, než bychom chtěli, ale děti si z něj odvezly spoustu zážitků a vzpomínek.

Napsali Mišák a Léňa

Fotogalerie zde: (přístupové heslo na vyžádání u vedoucích)

https://eu.zonerama.com/SkautiKostelecnadLabem/Album/15978017?secret=PusvoRCa5jn5suyv589ckc46o

Další den ráno jsme se nečekaně probudili už ve 4:00, protože v důsledku venkovního deště začala zdánlivě spolehlivá střecha na některých místech propouštět vodu. Tudíž jsme museli urychleně odklidit věci na které pršelo, převléct se do suchého oblečení a vyčkat až déšť ustane. Zhruba v 5:10 již bylo po dešti a my mohli vyrazit. Morálka sice trochu kolísala, ale nenechali jsme se odradit od našeho cíle (nejsevernější bod ČR), u kterého jsme se vyfotili. Dále jsme pokračovali směrem k nejbližší civilizaci do obce Lobendava, kde jsme v obchodě doplnili proviant a ještě k tomu jsme navíc vyfasovali od hodné paní prodavačky každý tatranku zdarma (prý od cesty). Po občerstvení a odpočinku jsme se ubírali směrem k nádraží. Během cesty nám ale vyhládlo a již se blížila dvanáctá hodina, takže jsme našli vhodné místo, rozdělali přenosný gril a něco dobrého si ugrilovali. Byl to chutný oběd, po kterém jsme místo uvedli do původního stavu a došli na nástupiště vyčkat příjezdu vlaku. Po celou dobu nám od rána svítilo slunce, které vysušilo naše mokré karimatky a ty věci co nevyschly, tak jsme usušili na rozpálených kovových lavičkách u nástupiště. Dále nás již čekala jen cesta vlakem zpět.

Suma sumárum jsme ušli celkem 26 km a všichni si výlet moc užili, a to i přes naše překvapivé probuzení. Nebyli bychom to skauti, kdybychom se k problémům nedokázali postavit čelem a vervou sobě vlastní, koneckonců vždyť to je vlastně to dobrodružství.

Za družinu zajíců napsal Jan Rosický

V sobotu 16. května se družina Surikat vydala do Mirákula. Počasí nám moc nepřálo, ale vůbec nám to nevadilo. Po 9. hodině už jsme seděli ve vlaku směr Milovice. Pršet postupně přestávalo, ale i tak jsme přijeli do mokrého a celkem prázdného Mirákula. Děti se vrhly na atrakce – podzemní tunely, skluzavku na velkých kruzích a obrovské houpačky. Jedna členka však asi desetkrát upadla na mokrém a kluzkém povrchu, a tak byly i desetkrát slzy, ale zdravotní služba nebyla třeba. Počasí se neustále zlepšovalo, trampolíny také uschly a tak výprava dopadla skvěle. Po šesti hodinách strávených v parku jsme se vydali domů.

Napsal Mišák.

Víkendovka draků

Víkend 13. – 14. 6. 2026 jsme si užili. Konečně nás vedoucí vyslyšeli a jeli jsme do zábavního parku Mirakulum. Následně jsme také mohli přespat v naší skautské klubovně. Když jsme dojeli do Mirakula, strhl se strašlivý slejvák. Naštěstí netrval dlouho, a tak jsme si mohli užít kolotoče, skluzavky a lezli jsme na takovou velkou pyramidu. Bylo to super. Pak jsme šli do obrovského bludiště, kde jsme se tak trochu ztratili. Museli jsme tam pak přelézt plot. A taky jsme byli v jeskyni, kde nás nějací lidé strašili. Docela nás překvapilo, že se staví nová horská dráha. A co se nám líbilo nejvíc? Obří houpačka s pneumatikou. Odpoledne jsme se vrátili do Kostelce a šli jsme si zaplavat do Labe. Kolem klubovny probíhala akce s vojenskými veterány a my jsme si v písku hrabali zákopy. Večer jsme měli ohýnek. Ten jsme zapálili asi až na dvacátou zápalku :-). A pak jsme si zase hráli na písku v dírách. Večer jako první usnula Vali. Ráno si nás po snídani vyzvedli rodiče.

Společně napsala družina Draků

V pátek odpoledne jsme vlakem vyrazily do skautské klubovny Svornost ve městě Bělá pod Bezdězem. Cestou z vlaku jsme si nakoupily potraviny na sobotu a neděli. Okolo sedmé jsme si od Arpi převzaly klubovnu. Největším oříškem bylo, zapamatovat si instrukce ohledně zamykaní klubovny přes různé kódové schránky – trochu nám to připomínalo únikovou hru.

Když jsme se zabydlely začaly jsme hrát hru Survivor, kterou si pro nás připravila Terka Angelová. Soutěžení se protáhlo do pozdních nočních hodin. Pak nastal čas zachumlat se do spacáků a nechat si zdát něco pěkného.

V sobotu ráno jsme vstaly brzo ráno. Nasnídaly jsme se, připravily si svačinu, došly jsme dokoupit několik potravin, které jsme zapomněly koupit v pátek. Pak jsme vyrazily na vlak. Nechaly jsme se odvést do stanice Bezděz a odtud jsme se již pěšky vracely zpátky do města Bělá. Cestou jsme hrály celou řadu her. Také jsme se zastavily v minizoo, kde se nám nejvíce líbila lama. Nakrmily jsme kozy granulemi a potrénovaly jsme svoji sílu a mrštnost ve venkovní posilovně. Po návratu jsme si sami uvařily pozdní oběd, odpočinuly jsme si a šly jsme ještě ven, kde některé štípaly třísky nebo hrály hry. Když se začalo stmívat, šly jsme se připravit na spaní. Okolo desáté už jsme byly tak unavené, že jsem ani nemusely soutěžit, která z nás usne první. Podle Evy to bylo opravdu velice rychlé.

V neděli po probuzení jsme se zabalily, uklidily klubovnu a šly jsme na vlak. Ten nás odvezl zpátky k rodičům.

Lišky